dnes je 19.2.2020
Input:

Poplatník daně

4.2.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.2.2 Poplatník daně

Ing. Karel Janoušek

Informácie platné podľa legislatívy v ČR!

Poplatník daně

Za vozidlo, které je předmětem daně, je podle ustanovení § 4 ZDSIL poplatníkem daně:

  • osoba zapsaná v technickém průkazu vozidla jako provozovatel vozidla (není-li provozovatel v technickém průkazu uveden, je provozovatelem vozidla vlastník vozidla);

  • osoba, která užívá vozidlo, jehož provozovatel je odhlášen z registru vozidel;

  • osoba, která užívá vozidlo, v jehož technickém průkazu je zapsána jako provozovatel osoba, která zemřela, zanikla nebo byla zrušena;

  • osoba, která používá vozidlo registrované a určené jako mobilizační rezerva nebo pohotovostní zásoba podle zákona č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy;

  • organizační složka osoby se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí, přičemž za organizační složku se považuje také stálá provozovna osoby se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí podle ZDP;

  • zaměstnavatel, vyplácí-li svému zaměstnanci cestovní náhrady za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla, pokud daňová povinnost nevznikla již provozovateli vozidla.

Poplatník daně se tak neurčuje podle toho, kdo vozidlo účetně či daňově odpisuje, kdo ho používá ke své činnosti, z níž plynoucí příjmy jsou předmětem daně z příjmů, ale v zásadě podle toho, kdo je uveden v technickém průkazu vozidla jako jeho provozovatel.

Vzhledem ke změně názvosloví je nutno vzít v úvahu, že od 1. 7. 2001, kdy nabyl účinnosti zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, se již v zákonných předpisech nepoužívá (a tedy ani do technického průkazu nezapisuje) pojem držitel vozidla. Do technického průkazu se zapisuje především vlastník vozidla, případně také provozovatel vozidla, jde-li o jinou osobu, než je vlastník vozidla (viz § 4 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb.). Provozovatelem vozidla je, až na výjimky (např. při leasingu), vlastník vozidla.

Přestože tak legislativně vymizel pojem držitel vozidla, je zřejmé, že z hlediska ZDSIL se provozovatelem vozidla rozumí také ve starších technických průkazech zapsaný držitel vozidla (viz také přechodná ustanovení zákona č. 493/2001 Sb.).

Nejčastěji je poplatníkem daně vlastník (provozovatel, držitel) vozidla zapsaný v technickém průkazu, a to i v případech, kdy s podnikáním nemá společného nic jiného, než že jeho vozidlo použil pro činnost, z níž příjmy jsou předmětem daně z příjmů, někdo jiný.

U vozidla pořizovaného formou finančního leasingu, které je předmětem daně silniční, je poplatníkem daně provozovatel zapsaný v technickém průkazu vozidla, tzn. buď leasingová společnost (tj. méně častý případ), anebo nájemce. Pokud v technickém průkazu nájemce jako provozovatel zapsán není, je poplatníkem daně leasingová společnost (vlastník vozidla) se všemi povinnostmi z toho vyplývajícími. Na tom nemůže nic změnit ani případné ustanovení v leasingové smlouvě, podle kterého má silniční daň platit nájemce. Pokud v tomto případě uhradí silniční daň nájemce na svůj účet u finančního úřadu, jde o daň zaplacenou za jiného poplatníka, která podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. r) ZDP není daňově uznatelným výdajem (nákladem).

Častým případem nesprávného postupu při zjišťování, kdo je poplatníkem daně, jsou případy vznikající při prodeji vozidla, kdy je dosavadní provozovatel (vlastník) vozidla odhlášen z registru silničních vozidel a nový provozovatel (vlastník) ještě svou povinnost registrace nesplnil. V tomto případě je podle § 4 odst. 1 písm. b) ZDSIL poplatníkem daně uživatel vozidla, tj. zpravidla jeho nový vlastník (provozovatel). Při změně vlastníka vozidla z důvodu prodeje vozidla anebo z jiného důvodu (např. darování) je podle ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. a § 20 odst. 3 vyhlášky č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel, původní vlastník povinen příslušnou skutečnost do 10 dnů oznámit registračnímu místu, u kterého je vozidlo registrováno v registru silničních vozidel. Nový vlastník je povinen požádat do 10 dnů od přechodu vlastnictví k vozidlu své místně příslušné registrační místo o provedení registrace vozidla, a to i v případě, že původní vlastník svou výše uvedenou povinnost nesplní. Vždy je však výhodné provést oba úkony současně.

Zaměstnavatel poplatníkem daně

Použije-li zaměstnanec na pracovní cestě osobní automobil (případně přípojné vozidlo k osobnímu automobilu), jenž není vozidlem zaměstnavatele (§ 157 odst. 2 a 3 ZP), je zpravidla poplatníkem daně zaměstnavatel, přestože není provozovatelem (vlastníkem, držitelem) zapsaným v technickém průkazu tohoto vozidla. To platí při splnění těchto podmínek:

  • jde o osobní automobil a příp. také o přípojné vozidlo za osobní automobil;

  • tento osobní automobil (příp. přípojné vozidlo) není vlastnictvím zaměstnavatele a zaměstnavatel ho nemá v nájmu, vypůjčen ani ho nepoužívá na základě smlouvy o výprose;

  • zaměstnanci přísluší za použití tohoto osobního automobilu cestovní náhrady podle ZP;

  • vlastník (provozovatel, držitel) tohoto osobního automobilu (příp. přípojného vozidla) neměl v příslušném kalendářním měsíci daňovou povinnost k dani silniční za toto vozidlo z jiného důvodu (nebylo použito  v souvislosti se zdaňovanými příjmy jiné osoby než jeho zaměstnavatele).

ZDSIL neuvádí, o jaký způsob vyplácení cestovních náhrad za použití osobního automobilu v uvedeném případě jde. Proto je nutno za vyplácení náhrad považovat každý způsob, který zákoník práce umožňuje, tzn. nejen vyplacení základní náhrady a náhrady výdajů za spotřebované PHM podle § 157 odst. 3 ZP, ale také vyplacení náhrady ve výši odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku dálkové dopravy (§ 157 odst. 2 ZP), ať jde o náhradu jízdních výdajů za použití vozidla bezprostředně souvisejících s vykonávanou prací anebo použitých k návštěvě rodiny podle § 161 ZP, anebo o vyplácení jízdních výdajů formou paušálu podle § 182 ZP. Protože předmětem daně je vozidlo, které bylo příslušným způsobem použito, není důležité, zda ve skutečnosti již zaměstnavatel zaměstnanci příslušné náhrady cestovních výdajů vyplatil (viz také pokyn MF D-127 uveřejněný ve Finančním zpravodaji č. 1/1996).

Za zaměstnance jsou pro uvedený účel považovány osoby uvedené v § 6 odst. 1 a 2 ZDP, tj. osoby s příjmy ze závislé činnosti, kterými jsou zejména:

  • osoby s příjmy z pracovněprávního, služebního, členského nebo obdobného poměru,

  • členové družstev s příjmy za práci pro družstvo,

  • společníci a jednatelé společností s ručením omezeným,

  • likvidátoři,

  • komanditisté komanditních společností,

  • členové statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob.

Zaměstnavatel není poplatníkem daně za výše uvedený osobní automobil (přívěs) pouze v případě, že provozovatel tohoto vozidla zapsaný v jeho technickém průkazu měl v příslušném kalendářním měsíci daňovou povinnost k dani silniční za toto vozidlo z jiného důvodu.

Pouze v popisovaných případech může být použita k určení výše záloh na daň a daně denní sazba daně (25 Kč) uvedená v § 6 odst. 4 ZDSIL.

Zaměstnavatel může v uvedeném případě zvolit buď sazbu ve výši 25 Kč za každý den použití vozidla, anebo 1/12 příslušné roční sazby daně (příp. snížené podle § 6 odst. 6 ZDSIL anebo zvýšené podle § 6 odst. 8 ZDSIL) za každý kalendářní měsíc, ve kterém bylo vozidlo takto použito. Možnost volby sazby (denní nebo roční) má zaměstnavatel při placení první zálohy na daň za příslušné vozidlo a nemůže ji v průběhu zdaňovacího období měnit. Při vyplňování daňového přiznání (výpočtu konečné daňové povinnosti) však může původně použitý druh sazby změnit a zvolit sazbu, která je pro něj, např. z důvodu nižší daňové povinnosti za celé zdaňovací období, výhodnější. U každého vozidla přitom může postupovat jinak.

Nastane-li případ, že je poplatníků za totéž vozidlo více, platí daň společně a nerozdílně. To může nastat např. v případě, že zaměstnanec jednoho subjektu je současně zaměstnancem i jiného subjektu a své vozidlo použije na pracovní cestu pro oba zaměstnavatele v jednom kalendářním měsíci.

Jestliže zaměstnanec použije na pracovní cestě jiný druh silničního motorového vozidla než osobní automobil (např. pick-up anebo jiný nákladní automobil) a toto vozidlo není vozidlem zaměstnavatele (není majetkem zaměstnavatele, zaměstnavatel ho nemá v nájmu ani vypůjčeno), bude poplatníkem daně provozovatel (vlastník) vozidla, i když zaměstnavatel za použití tohoto vozidla zaměstnanci cestovní náhrady vyplatí. Pokud daň silniční za toto vozidlo (jiné než osobní automobil anebo přípojné vozidlo k osobnímu automobilu) zaplatí zaměstnavatel, jde o daň zaplacenou za jiného poplatníka a ta je, podle § 25 odst. 1 písm. r) ZDP, daňově neuznatelným výdajem (nákladem). Provozovatel (vlastník) vozidla, kterým je v uvedených případech zpravidla zaměstnanec, tím nebyl zbaven povinnosti zaregistrovat se u svého místně příslušného finančního úřadu k dani silniční (viz § 16 odst. 4 ZDSIL), zaplatit zálohu na daň, podat daňové přiznání a vypořádat daňovou povinnost.

Změna v osobě poplatníka

V průběhu zdaňovacího období, kterým je v případě daně silniční u všech daňových subjektů kalendářní rok, mohou nastat situace, kdy dojde u vozidla, které je předmětem daně, ke změně v osobě poplatníka, tj. ke změně provozovatele (vlastníka). Aby v těchto případech nedocházelo k dvojímu placení daně za tentýž kalendářní měsíc, je v ZDSIL ustanovení § 8 odst. 2 podle kterého při změně poplatníka zaniká původnímu poplatníku daňová povinnost kalendářním měsícem, který předchází vzniku daňové povinnosti novému poplatníku daně.

Taková situace nastává zpravidla při prodeji vozidla osobě, která bude rovněž vozidlo, které je předmětem prodeje, používat k podnikání. Dalším klasickým příkladem je např. změna provozovatele v průběhu leasingového pronájmu vozidla anebo při postoupení leasingové smlouvy, kdy sice nedochází ještě ke změně vlastníka, ale dochází ke změně nájemce, a tedy provozovatele vozidla.

Právnická osoba, používající vozidlo v měsících lednu, únoru a březnu, prodá vozidlo jiné právnické osobě, přičemž k přechodu vlastnictví k vozidlu na kupujícího dojde dne 28. března. Tentýž den je v registru silničních vozidel a v technickém průkazu vozidla provedena změna vlastníka (provozovatele) vozidla a nový vlastník vozidlo použije ke své činnosti ještě v březnu a dále např. v dubnu a květnu.

Protože vozidlo bylo použito k podnikání v měsících lednu až květnu, bylo také v těchto kalendářních měsících předmětem daně. Protože poplatníkem daně je provozovatel vozidla zapsaný v technickém průkazu, je nový vlastník poplatníkem daně v těch měsících, kdy vozidlo bylo k podnikání použito a on byl současně jako provozovatel v technickém průkazu zapsán, tj. v měsících březnu až květnu.

Původní vlastník byl sice také ještě v březnu zapsán v technickém průkazu jako provozovatel vozidla, ale protože v tomto měsíci již vznikla daňová povinnost novému vlastníku, zanikla podle ustanovení § 8 odst. 2 ZDSIL původnímu vlastníku (poplatníku) daňová povinnost uplynutím měsíce února a za měsíc březen již nebude poplatníkem daně.

Jiná situace by nastala, kdyby změna vlastníka (provozovatele) byla v registru vozidel a v technickém průkazu provedena až v dalším měsíci, což je při dodržení desetidenní lhůty podle § 12 zákona č. 56/2001 Sb. možné. Pak by nový vlastník (provozovatel) byl poplatníkem daně až od dubna a původní vlastník by byl podle § 8 odst. 2 ZDSIL poplatníkem daně ještě za měsíc březen.

Stále jsou však častým případem při prodeji vozidla situace, kdy původní vlastník (provozovatel) ani nový vlastník nesplní svou povinnost podle § 12 zákona č. 56/2001 Sb. a neoznámí změnu vlastnictví vozidla svému místně příslušnému registračnímu místu do deseti pracovních dnů. Vzhledem k tomu, že by mohlo docházet i k úmyslnému pozdějšímu oznámení změny registračnímu místu, a tím také k ovlivňování výše daňové povinnosti jednotlivých poplatníků daně, nelze vyloučit, že nedodržení uvedené povinnosti by mohlo být správcem daně při daňové kontrole považováno za zastření skutečného stavu stavem formálně právním (§ 8 odst. 3 daňového řádu), a nový vlastník by tak pro účely daně silniční mohl být považován za poplatníka daně od uplynutí uvedené lhůty po přechodu vlastnictví k vozidlu.

Pokud by nastal případ, kdy změna registračnímu místu dosavadním vlastníkem (provozovatelem) oznámena byla, pak bez ohledu na to, že nový vlastník svou povinnost nesplnil, došlo příslušným dnem v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. b) ZDSIL ke změně poplatníka daně a tímto novým poplatníkem je nový vlastník (provozovatel) vozidla.

Dojde-li k prodeji vozidla a po změně vlastnictví k vozidlu již toto vozidlo není používáno k podnikání, nedochází ke změně v osobě poplatníka, protože vozidlo již není dále předmětem daně silniční. V takovém případě nelze ani uplatnit postup podle § 8 odst. 2 ZDSIL a původní poplatník je poplatníkem daně i za kalendářní měsíc, ve kterém ke změně vlastnictví (změně vlastníka, provozovatele) došlo.

Z uvedených důvodů doporučuji obzvlášť obezřetně postupovat při prodeji vozidla autobazaru nebo prostřednictvím autobazaru i při koupi staršího vozidla.

Při změně provozovatele vozidla s nárokem na snížení roční sazby daně podle § 6 odst. 6 ZDSIL (tj. zjednodušeně řečeno u vozidla, které není starší 9 let) může nový provozovatel uplatnit příslušné snížení roční sazby daně nejdříve v kalendářním měsíci, ve kterém byl zapsán do technického průkazu vozidla jako provozovatel.