dnes je 25.11.2020

Input:

DPH u přepravních služeb 18: Nárok na odpočet daně, podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně

20.10.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.5.2.18 DPH u přepravních služeb 18: Nárok na odpočet daně, podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně

Ing. Zdeněk Kuneš

Informácie platné podľa legislatívy v ČR!

Kdy má plátce nárok na odpočet daně

Plátce má nárok na odpočet daně v okamžiku, kdy nastaly skutečnosti zakládající povinnost tuto daň přiznat. Od tohoto okamžiku také začíná běh tříleté lhůty pro možnost uplatnění nároku na odpočet daně, nikoliv od okamžiku, kdy plátce obdrží daňový doklad.

Nárok na odpočet daně má plátce v plné výši pouze u přijatého zdanitelného plnění, které použije výhradně pro uskutečňování zdanitelných plnění uvedených v§ 72 odst. 1 zákona o DPH.

Plátce poskytující přepravní služby má nárok na odpočet daně při uskutečnění přepravní služby, která je zdanitelným plněním, uskutečněným s místem plnění v tuzemsku, dále u přepravy zboží poskytnuté při vývozu zboží nebo dovozu zboží, která je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, a také při poskytnutí přepravy, uskutečněné mimo tuzemsko, pokud by měl nárok na odpočet daně, jestliže by se uskutečnila s místem plnění v tuzemsku.


Příklad:

Plátce poskytl přepravu zboží z Prahy do Brna pro českého obchodníka. Místo plnění je v tuzemsku, plátce má nárok na odpočet daně u všech zdanitelných plnění, která s touto přepravou souvisejí, například při nákupu pohonných hmot.


Příklad:

Plátce poskytl přepravu zboží z Prahy do Bratislavy pro slovenského obchodníka. Místo plnění je na Slovensku, plátce má nárok na odpočet daně u všech zdanitelných plnění, která s touto přepravou souvisejí, například při nákupu pohonných hmot

Pokud plátce použije přijaté zdanitelné plnění jak pro účely s nárokem na odpočet daně, tak pro účely bez nároku na odpočet daně, tedy i pro jiné účely, má nárok na odpočet daně v částečné výši. Mohlo by se jednat o případy, kdy plátce nakoupí pohonné hmoty a část jich použije pro osobní potřebu. Potom má nárok na odpočet daně pouze u té části pohonných hmot, které použil pro uskutečnění plnění s nárokem na odpočet daně.

Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně

Podmínka držení daňového dokladu

Plátce má nárok na odpočet daně až v okamžiku, kdy má v držení daňový doklad.


Příklad:

Plátce poskytující přepravu zboží převzal od jiného plátce, který pro něj přepravu zboží uskutečnil jako subdodávku, osobně dne 25. září 2019 daňový doklad, na kterém byl uveden den uskutečnění zdanitelného plnění a den vystavení daňového dokladu 24. září 2019. Nárok na odpočet daně vznikl plátci dne 24. září 2019, a protože k datu 25. září 2019 má v držení daňový doklad, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně nejdříve za zdaňovací období září 2019.


Příklad:

Plátci poskytujícímu přepravu zboží byl dne 6. září 2019 doručen daňový doklad od plátce, který pro něj uskutečnil přepravu zboží jako subdodávku. Na daňovém dokladu byl uveden den uskutečnění zdanitelného plnění 28. srpna 2019 a den vystavení daňového dokladu 29. srpna 2019. Nárok na odpočet daně vznikl plátci dne 28. srpna 2019, ale protože daňový doklad obdržel až 6. září 2019, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně nejdříve za zdaňovací období září 2019.

Nárok na odpočet daně bez daňového dokladu

V případech uvedených v § 73 odst. 1 písm. b) ZDPH není nárok na odpočet daně podmíněn držením daňového dokladu, ale je podmíněn přiznáním daně. Jedná se o případy „samovyměření” daně z přidané hodnoty, kdy vyměřuje plátce, příjemce zdanitelného plnění, daň z přidané hodnoty za poskytovatele zdanitelného plnění.

Jedná se o případy pořízení zboží z jiného členského státu (včetně pořízení nového dopravního prostředku), poskytnutí zdanitelného plnění osobou neusazenou v tuzemsku a poskytnutí zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku v režimu přenesení daňové povinnosti. V těchto vyjmenovaných případech je nárok na odpočet daně podmíněn tím, že plátce u těchto přijatých zdanitelných plnění přizná daň a v okamžiku, kdy přizná daň, může také uplatnit nárok na odpočet daně. Nárok na odpočet daně by měl prokázat daňovým dokladem, ale pokud daňový doklad nemá, může nárok prokázat jiným způsobem podle daňového řádu. V takových případech může plátce nárok na odpočet daně prokázat například kupní smlouvou, dodacím listem, dokladem o přepravě zboží, smlouvou na poskytnutí služby, skladovou evidencí, doklady o zaplacení apod.


Příklad:

Slovenský přepravce poskytl přepravu zboží pro plátce, přepravní společnost z Bratislavy do Brna za předem dohodnutou cenu 15 000 Kč. Přeprava byla poskytnuta 30. září 2019. Místo plnění je v tuzemsku, povinnost přiznat daň je na českém plátci ke dni uskutečnění přepravy. Plátce přiznal daň 3 150 Kč za zdaňovací období září 2019 a současně k tomuto datu v daňovém přiznání za září 2019 uplatnil nárok na odpočet daně. Daňový doklad od slovenského přepravce v září 2019 neměl. Nárok na odpočet daně uplatnil plátce na základě smlouvy, uzavřené se slovenským dopravcem.

Problémem ovšem je, že tato plnění uvádí plátce současně v kontrolním hlášení. U pořízení zboží z jiného členského státu a u poskytnutí služby neusazenou osobou by měl plátce z přijatého daňového dokladu uvést identifikaci dodavatele, a to ve formátu bez mezer, včetně kódu členského státu dodavatele. Pokud tuto identifikaci nezná, například u zahraniční osoby nebo v případě, že nemá daňový doklad k dispozici, může ponechat políčko prázdné, protože tento údaj je nepovinný.

Pořízení zboží z jiného členského státu, pořízení nového dopravního prostředku od osoby registrované k dani v jiném členském státě a služby přijaté od neusazené osoby, u kterých je povinen přiznat daň plátce, příjemce služby, uvede plátce do části A.2. kontrolního hlášení.

Nárok na odpočet daně z pořízení zboží z jiného členského státu a u služeb přijatých od neusazené osoby se v kontrolním hlášení neuvádí.

Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet daně

Nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí lhůty, která činí 3 roky. Lhůta počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nárok na odpočet daně vznikl. Po této lhůtě může plátce uplatnit nárok na odpočet daně pouze u přijatých zdanitelných plnění, u kterých mu vznikla povinnost tuto daň přiznat, například při přijetí služby od neusazené osoby.

Chybějící náležitosti daňového dokladu

Daňový doklad, na jehož základě plátce prokazuje oprávněnost uplatněného nároku na odpočet daně, musí obsahovat všechny zákonem stanovené údaje, a to podle typu daňového dokladu.

Pokud není některá ze zákona předepsaných náležitostí na přijatém daňovém dokladu uvedena, popř. je uvedena nesprávně, má plátce možnost prokázat ji v rámci dokazování ve shodě s daňovým řádem, který upravuje postup v rámci dokazování.


Příklad:

Plátce poskytující dopravu uplatnil nárok na odpočet daně na základě daňového dokladu, který pro něj vystavil jiný plátce na opravu kamionu. Daňový doklad neobsahoval přesný rozsah provedených prací a odkazoval se pouze na smlouvu uzavřenou na provedení opravy. Plátce má možnost prokázat tuto chybějící náležitost jiným způsobem, tj. v daném případě smlouvou, v níž je přesný rozsah přijatého zdanitelného plnění specifikován.


Příklad:

Plátce provozující dopravu obdržel v měsíci září 2019 daňový doklad, vystavený za poskytnutou přepravu od jiného plátce. Na přijatém daňovém dokladu na celkovou částku nebylo uvedeno daňové identifikační číslo plátce, který daňový doklad přijal. Toto chybějící DIČ je plátce schopen prokázat platným osvědčením o registraci k DPH.

Plátce prokazuje nárok na odpočet daně také na základě tzv. „auditní stopy”. Plátce musí prokázat, že plnění uvedené na daňovém dokladu skutečně nastalo a bylo použito pro zdanitelná plnění plátce dalšími důkazními prostředky (smlouvy, objednávky, předávací protokoly atd.).

U plátců poskytujících přepravu zboží může docházet k situaci, že nakoupí pohonné hmoty u čerpací stanice, která mu vystaví daňový doklad na termopapíru. V takovém případě nezbývá plátci jiné řešení, než že tento daňový doklad okopíruje, připevní ho k fotokopii a nárok na odpočet daně uplatní na základě této fotokopie a pomocí „auditní stopy”, například dokladem o zaplacení, výpisem z banky, knihou jízd a podobně.

Výše nároku na odpočet daně

Plátce má nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění pouze ve výši, v jaké měla být daň uplatněna podle zákona o DPH, v platném znění. Tato zásada je uplatňována u přijatých daňových dokladů, na jejichž základě plátce uplatní nárok na odpočet daně v daňovém přiznání za příslušné zdaňovací období.

Úprava obsažená v § 73 odst. 6 ZDPH vymezuje dvě chybové situace, do nichž se plátce může v praxi při kontrole přijatých daňových dokladů dostat, a obsahuje i postup, který je plátce při uplatnění odpočtu daně v těchto případech povinen respektovat.

Pokud částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu převyšuje částku daně, jež má být uplatněna podle zákona o DPH, v platném znění, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně pouze ve výši odpovídající dani, jež měla být správně uplatněna. Přitom není důležité, zda je příčinou chybného výpočtu daně uvedené na daňovém dokladu nesprávně uplatněná sazba daně, chybný kurz použitý při přepočtu DPH, pokud je úplata sjednána v cizí měně, chybně uvedený základ daně, matematická chyba při výpočtu nebo jiná chyba.


Příklad:

Plátce, vývozce zboží, přijal přepravní službu, kterou poskytl přepravce přímo jemu jako vývozci. Na daňovém dokladu byl uveden základ daně 8 000 Kč a DPH 1 680 Kč. Jednalo se však o přepravní službu, která měla být správně podle § 69 zákona o DPH osvobozena od daně. Plátce nemá nárok na odpočet daně ve výši 1 680 Kč, protože se jednalo o plnění, které mělo být osvobozeno od daně.

Pokud je však částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu nižší než částka daně, která má být uplatněna podle zákona o DPH, v platném znění, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně pouze ve výši daně, jež je na daňovém dokladu uvedena.


Příklad:

Plátce přijal přepravní službu zboží, kterou mu poskytl jiný plátce z Brna do Prahy. Na daňovém dokladu byl uveden základ daně 6 000 Kč a daň z přidané hodnoty v první snížené sazbě daně 900 Kč. Jednalo se však o přepravní službu, u které měla být správně podle zákona o DPH uplatněna daň z přidané hodnoty v základní sazbě daně ve výši 1 260 Kč. Plátce má nárok na odpočet daně jen ve výši 900 Kč, která je uvedena na daňovém dokladu.