dnes je 2.4.2020
Input:

Daň z příjmů z pohledu dopravce

25.2.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.5 Ostatní daně

Ing. Pavla Strakošová, Ing. Christian Žmolík

Informácie platné podľa legislatívy v ČR!

5.5.1 Daň z příjmů z pohledu dopravce

Ing. Pavla Strakošová, Ing. Christian Žmolík

Informácie platné podľa legislatívy v ČR!

Daň z příjmů je pro právnické osoby i pro fyzické osoby upravena zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále jen ZDP). K uplatňování daně z příjmů jsou pak Generálním finančním ředitelstvím vydávány metodické pokyny řady D a sdělení, která jsou uveřejňována ve Finančním zpravodaji a na internetových stránkách Finanční správy http://www.financnisprava.cz.

Účetnictví

Vzhledem k tomu, že ZDP nemůže řešit celou rozsáhlou škálu nákladů souvisejících s podnikatelskou a jinou činností všech daňových subjektů, vychází při zjišťování základu daně z řádně vedeného účetnictví příslušného subjektu, z výsledku hospodaření, a to vždy bez vlivu Mezinárodních účetních standardů a bez vlivu účetní metody komponentního opisování (§ 23 odst. 2 a 10 ZDP). Také proto má z hlediska ZDP značný význam správné vedení účetnictví, příp. daňové evidence. Přitom je nutno postupovat v souladu zejména se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen ZoÚ), Českými účetními standardy (dále jen ČÚS) a příslušnou prováděcí vyhláškou k zákonu o účetnictví. V případě vedení daňové evidence pak zejména podle § 7b ZDP.

Účetnictví (dříve podvojné účetnictví) povinně vedou:

  • právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky,

  • zahraniční osoby a zahraniční jednotky, které jsou podle právního řádu, podle kterého jsou založeny nebo zřízeny, účetní jednotkou nebo jsou povinny vést účetnictví, pokud na území České republiky podnikají nebo provozují jinou činnost podle zvláštních právních předpisů,

  • organizační složky státu podle zvláštního právního předpisu,

  • fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku,

  • ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o dani z přidané hodnoty, včetně zdanitelných plnění osvobozených od této daně, jež nejsou součástí obratu, v rámci jejichž podnikatelské činnosti přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 25 000 000 Kč, a to od prvního dne kalendářního roku,

  • ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí,

  • ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou společníky sdruženými ve společnosti, pokud alespoň jeden ze společníků sdružených v této společnosti je účetní jednotkou

  • ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis,

  • svěřenské fondy podle občanského zákoníku,

  • fondy obhospodařované penzijní společností podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření,

  • investiční fondy bez právní osobnosti podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy,

  • ty, kterým povinnost sestavení účetní závěrky stanoví zvláštní právní předpis nebo které jsou účetní jednotkou podle zvláštního právního předpisu.

Zahraniční fyzické osoby vedou účetnictví při splnění podmínek pro tuzemské fyzické osoby.

Rozsah vedení účetnictví

Účetní jednotky vedou účetnictví v zásadě v plném rozsahu. Některé účetní jednotky však mohou vést účetnictví ve zjednodušeném rozsahu. Z fyzických osob mohou vést účetnictví ve zjednodušeném rozsahu ty účetní jednotky, které jsou malou účetní jednotkou podle § 1b odst. 2 ZoÚ nebo mikro účetní jednotkou podle § 1b odst. 1 zákona o účetnictví a nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem. Zjednodušený rozsah vedení účetnictví je definován v § 13a ZoÚ, přičemž zjednodušení spočívá v možnosti:

  • sestavení účtového rozvrhu na úrovni skupinových účtů,

  • spojení účtování v deníku s účtováním v hlavní knize,

  • neaplikovat zásadu opatrnosti v účetnictví (účtování o rezervách a opravných položkách), s výjimkou účtování o oprávkách,

  • neaplikovat účtování o reálném přecenění majetku a závazků a přeceňování ekvivalencí.

Při vedení účetnictví jsou účetní jednotky povinny postupovat také podle prováděcí vyhlášky k ZoÚ, tj. podle vyhlášky č. 500/2002 Sb., v platném znění, a podle Českých účetních standardů.

Účetní jednotka právnická osoba, případně zahraniční právnická osoba, může vést jednoduché účetnictví a to za splnění podmínek stanovených v § 1f zákona o účetnictví.

České účetní standardy

V následující tabulce je uveden seznam Českých účetních standardů pro podnikatele. Tyto účetní standardy a jejich změny jsou uveřejněny ve Finančním zpravodaji.

Číslo  Název Českého účetního standardu  
001   Účty a zásady účtování na účtech   
002   Otevírání a uzavírání účetních knih   
003   Odložená daň   
004   Rezervy   
005   Opravné položky   
006   Kursové rozdíly   
007   Inventarizační rozdíly a ztráty v rámci norem přirozených úbytků zásob   
008   Operace s cennými papíry a podíly   
009   Deriváty   
010   Zrušen   
011   Operace s obchodním závodem  
012   Změny vlastního kapitálu   
013   Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek   
014   Dlouhodobý finanční majetek   
015   Zásoby   
016   Krátkodobý finanční majetek, peněnžní prostředky a krátkodobé závazky k úvěrovým institucím    
017   Zúčtovací vztahy   
018   Kapitálové účty a dlouhodobé závazky   
019   Náklady a výnosy   
020   Konsolidace   
021   Vyrovnání, nucené vyrovnání, konkurs a likvidace   
022   Iventarizace majetku a závazků při převodech majetku státu na jiné osoby   
023   Přehled o peněžních tocích   

Daňová evidence

ZDP v ustanovení § 7 odst. 13 stanoví, že poplatníci s příjmy podle § 7 odst. 1 a odst. 2 ZDP, kteří nevedou účetnictví a neuplatňují výdaje procentem z příjmů podle § 7 odst. 7 ZDP, jsou povinni vést daňovou evidenci. Tzn., že tyto fyzické osoby-podnikatelé, musejí postupovat podle § 7b ZDP a vést údaje o příjmech a výdajích ve členění potřebném pro zjištění základu daně a také údaje o majetku a závazcích. Způsob vedení této evidence již ZDP nestanoví, a je tedy na podnikateli, jakou formu evidence k zajištění uvedené povinnosti zvolí.

Postup stanovení výše daně

Předmětem daně z příjmů právnických osob jsou, až na výjimky, příjmy (výnosy) z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem.

Předmětem daně z příjmů fyzických osob-podnikatelů jsou také všechny peněžní i nepeněžní příjmy, přičemž u autodopravců půjde zpravidla o příjmy podle ustanovení § 7 ZDP.

Základ daně

Samotná výše daně z příjmů se zjistí zákonem stanoveným procentem (§ 16, § 21 ZDP) ze základu daně. Při zjišťování základu daně se vychází z řádně vedeného účetnictví daňového subjektu, tj. z hospodářského výsledku v případě vedení účetnictví anebo z rozdílu mezi příjmy a výdaji v případě daňové evidence, a to zjištěného za příslušné zdaňovací období. Každé účetnictví musí věrně a poctivě zobrazovat skutečnou činnost příslušného subjektu. Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok, případně hospodářský rok, může jím však být i jiné období (viz § 21a ZDP).

Z účetnictví zjištěný hospodářský výsledek (rozdíl mezi příjmy a výdaji) se pro účely zjištění základu daně z příjmů upravuje postupem uvedeným v § 23 ZDP. Pokud byly v účetnictví do výdajů (nákladů) zahrnuty některé částky neoprávněně, v nesprávné výši nebo ve výši přesahující limity stanovené ZDP nebo jiným zákonným předpisem, musí se o tyto částky hospodářský výsledek, příp. rozdíl mezi příjmy a výdaji, také pro uvedený účel upravit. Tato úprava se provádí v daňovém přiznání.

Stejně se postupuje v případě výdajů (nákladů), které nelze podle ustanovení § 24 a § 25 ZDP považovat za výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení zdaňovaných příjmů. Pokud po úpravě o uvedené položky vznikne záporná částka, jde o daňovou ztrátu. Z této ztráty se daň neplatí a lze ji uplatnit v následujících 5 zdaňovacích obdobích jako odčitatelnou položku od základu daně.

O nejvýznamnějších výdajových (nákladových) položkách souvisejících s existencí a provozem vozidel je z hlediska ZDP pojednáno v dalších kapitolách této části příručky. Připomenout je však nutno zejména to, že výši a oprávněnost daňového uplatnění jednotlivých částek je, ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 ZDP a ustanovení § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, povinen daňový subjekt prokázat, a to hodnověrnými doklady.

Poplatník-podnikatel, který není účetní jednotkou a nemusí vést ani daňovou evidenci, zjišťuje základ daně také z rozdílu mezi dosaženými příjmy a výdaji. Výši výdajů však stanoví procentem uvedeným v ustanovení § 7 odst. 7 ZDP. Takto zjištěnou výši výdajů již nemůže upravit o žádné konkrétní částky (s výjimkou uhrazeného zdravotního pojištění), byť by měl o jejich vynaložení v souvislosti se svým podnikáním hodnověrný doklad.

Základ daně zjištěný výše uvedeným způsobem se dále upraví o další možné snižující položky a částky do základu daně nezahrnované, a to postupem uvedeným v tiskopise příslušného daňového přiznání a v pokynech k němu. Mezi odčitatelné položky patří daňová ztráta vzniklá v předchozích pěti zdaňovacích obdobích (§ 34 odst. 1 ZDP), výdaje vynaložené při realizaci projektů výzkumu a vývoje a odpočet na podporu odborného vzdělávání (§ 34 odst. 4 a 5 ZDP). Od základu daně lze odečíst při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 20 odst. 8, resp. § 15 odst. 8 ZDP, určitou část hodnoty poskytnutých darů a po zjištění výše daně uplatnit případné slevy na dani specifikované v § 35 a dalších ustanoveních ZDP.

Značným zjednodušením je v případě fyzických osob možnost, v případech uvedených v ustanovení § 7a ZDP, dohodnout se správcem daně stanovení výše daně paušální částkou.

Placení záloh na daň a daně

Poplatníci daně jsou povinni platit zálohy na daň, a to v intervalech stanovených podle výše daňové povinnosti v předchozím zdaňovacím období dle ustanovení § 38a ZDP. Správce daně může svým rozhodnutím stanovit výši i termíny placení záloh na daň jinak, než je uvedeno v ZDP.

Poplatník je povinen sám vypočíst daňovou povinnost a vyrovnat ji v termínu pro podání daňového přiznání za příslušné zdaňovací období, tj. do tří měsíců po skončení zdaňovacího období, a v případě, že na základě plné moci daňové přiznání podává za daňový subjekt daňový poradce nebo advokát, do šesti měsíců po skončení zdaňovacího období.

Tak jako u jiných daní může daňový subjekt podat opravné daňové přiznání anebo dodatečné daňové přiznání.

Při pozdním zaplacení zálohy na daň a daně, nebo pokud ve stanoveném termínu zaplatí daňový subjekt částku nižší, než ke které je povinen, vyměřuje správce daně příslušenství daně (úrok z prodlení).

Pokud by daňový subjekt nepřiznal svou daňovou povinnost v rozsahu 50 tisíc Kč a více, může být tento čin kvalifikován jako trestný čin úmyslného zkrácení daně.